<< <  Stránka 2 z 6  > >>

22.09.2017
Denis
fotografie
19.09.2017
RITUAL INVEST A.S. IČO: R2I0T1U7S
fotografie
20.08.2017
Kolikrát jsi člověkem?
fotografie
09.08.2017
Enviromem
fotografie
31.07.2017
£20 Fine // Praxe Chaosu
fotografie
21.06.2017
Still Motion
fotografie
29.05.2017
Galerie Caesar + Vitrína Deniska
fotografie
16.05.2017
Bůj tě miluje
fotografie
21.03.2017
If you find yourself block me
fotografie
24.10.2016
Osvobozené divadlo
fotografie
23.08.2016
Soukromé oázy
fotografie
20.05.2016
Jetelíček u vody
fotografie
 

 

Vladimír Havlík: Růže je

konText
13 12 — 13 01 2018
 

Host: Jan Krtička

 

Jednou jsem během semináře performance pod vedením Vladimíra Havlíka strávila tak dlouhou dobu zakreslováním drah padajících listů, až se moje ruka stala listem, který se stále znovu vracel na větev.

„Když se Gertruda Steinová později snažila vylíčit principy své tvorby, mluvila o souvislé přítomnosti obsahující více a více čehokoli a více a více začínání a začínání a začínání.“*

Vladimír Havlík se stále často vrací ke svým raným dílům z osmdesátých let. Pokud se nevrací, ukazuje se, jak důležitým tématem je pro něj čas a reflexe jeho ubíhání projevující se mimo jiné i zráním, šednutím a vadnutím. Zároveň je jím ale také oslava, romantické gesto darované přítomné chvíli. Růže jsou k tomu ideálním partnerem. V osmdesátých letech dělal z růží objekty, jednu pokusně zasadil do olomoucké dlažby. Spolupracuje i s dalšími rostlinami, případně se sám sází jako strom nebo pracuje se sobě vlastním porostem. Zasáhla mě jeho performance během uničovského fotofestivalu, při níž si nechal nabarvit šedé vlasy na hnědo a stal se tak téměř identickou kopií sebe samého o tři desetiletí mladšího. Na narozeninových fotografiích s darovaným pugétem se dokáže tvářit jako řezaná květina, která zodpovědně přidává slavnostnost slavnostním okamžikům vlastního životního jubilea.

Jan Krtička vytváří hlasové architektury napnuté mezi repráky. Jeho multikanálová zvuková instalace je tentokrát spouštěna pohybem návštěvníků, kteří mohou svými těly rozprostřít větu z Gertrudiny básně Sacred Emily do efemérního chrámu přítomnosti, v jehož nikách tiše voní Vladimírovy růže.

„Je to trochu rekonstrukce hipísácké utopie a trochu dekonstrukce skalní moderny.“** Opakující se slova znějí Brně jinak než opakující se slova kdekoli jinde. Zvláště pokud označují přírodniny.

*Jindřich Chlupecký, „O Gertrudě Steinové“, in: Gertruda Steinová, Vlastní životopis Alice B. Toklasové, Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců 1968, s. 216.

** Vladimír Havlík na fb chatu.

 

Kurátorka: Lenka Vítková


<— pozvánka  —> fotografie