<< <  Stránka 4 z 5  > >>

22.01.2014
Spotřebujte do:
fotografie
05.12.2013
Proč přemýšlet o budoucnosti? Bude trvat svět takový, jak ho známe, navždy?
fotografie
19.09.2013
Jedna dobrá ze sta špatných zpráv
fotografie
25.07.2013
Ranní soumrak / večerní úsvit
fotografie
18.06.2013
5 200 m/s
fotografie
15.05.2013
Animované gesto a sucho v ústech
fotografie
25.04.2013
Naše těla chrání moře (prequel)
fotografie
26.03.2013
Žena za výlohou
fotografie
13.11.2012
Kikuči Keigetsu
fotografie
16.10.2012
Armagedon byl včera, dnes máme problém
fotografie
16.09.2012
Věnováno výtvarníkovi: brýle a koláč
fotografie
 
 

Jana Bernartová / Hyperloop
17. 1. - 9. 2. 2018
Vitrína Deniska

17. 1. 2018
vernisáž a prezentace
19:00

Kurátorka: Nina Michlovská

Výstava Jany Bernartové Hyperloop připravená pro olomouckou Vitrínu Deniska je jednou z trojice neoddělitelně spjatých, paralelně probíhajících prezentací, jimiž autorka uzavírá svůj dlouhodobý projekt zaměřený na zkoumání vlastností a možností zprostředkování digitální barvy. Její zájem v něm poutá zejména základní modrá barva RGB barevného spektra. Technickými parametry přesně definovaný barevný odstín, pro který jsme doposud nenašli vhodný slovní popis, neboť všechna přirovnání vykazují nepřesnost, stejně jako výsledný vjem diváka závislý na typu a kvalitě zobrazovacího zařízení. Nejbližším barevným ekvivalentem „výchozí modré“ ve fyzické podobě je po staletí užívaný pigment ultramarín – barva zatížená mnoha historickými, společenskými i náboženskými významy. S digitální modrou ji navíc spojuje zajímavý paradox. Je jím nemožnost přesné reprodukce do tištěné podoby. Právě chyby vzniklé během převodu z jednoho média na druhé a neschopnost současných nosičů přenést konkrétní barvu v nezměněné podobě z virtuálního do reálného světa autorku přivedly k důslednému prověřování vlastností barev, ale především možností reprodukujících technologií. Její vizuálně podmanivé prezentace v odstínech modré tak můžeme chápat jako místa experimentu, v němž prověřuje možnosti, ale zejména limity jednotlivých médií. Jeho prostřednictvím zároveň reflektuje vliv, jaký mají tyto nosiče na proměnu vnímání obrazu a v neposlední řadě i na změnu v pohledu na „klasické umění“.
Digitální obraz prezentovaný ve Vitríně Deniska je výsledkem několikanásobného přenosu moderními technologiemi. Na jeho počátku najdeme záznam pigmentu prezentovaný velkoformátovou projekcí na výstavě v Galerii města Blanska. Ten je živě přenášen webkamerou do internetové ScreenSaverGallery prezentující současné digitální umění prostřednictvím jednoduše stáhnutelné aplikace spořiče obrazovky, který se na monitoru v olomoucké vitríně objeví po dobu konání blanenské výstavy v závislosti na otevíracích hodinách galerie. Pomyslná mediální smyčka se tak uzavírá. Původní, vizuálně vyčištěný obraz se několikanásobnou transformací mění v „živé“ prostředí útočící na divákovu obrazotvornost. Využívá k tomu navíc mimikry, které jsou mu vlastní.


Našimi partnery jsou:
PAF, Ministerstvo kultury, Vladimír Vaca, jlbjlt, artmap, Kožené věcičky

 

 
 

 

Vladimír Havlík
Růže je
13. 12. 2017 — 13. 1. 2018
Galerie konText, TIC
Radnická 4, Brno

Host: Jan Krtička

 

Jednou jsem během semináře performance pod vedením Vladimíra Havlíka strávila tak dlouhou dobu zakreslováním drah padajících listů, až se moje ruka stala listem, který se stále znovu vracel na větev.

„Když se Gertruda Steinová později snažila vylíčit principy své tvorby, mluvila o souvislé přítomnosti obsahující více a více čehokoli a více a více začínání a začínání a začínání.“*

Vladimír Havlík se stále často vrací ke svým raným dílům z osmdesátých let. Pokud se nevrací, ukazuje se, jak důležitým tématem je pro něj čas a reflexe jeho ubíhání projevující se mimo jiné i zráním, šednutím a vadnutím. Zároveň je jím ale také oslava, romantické gesto darované přítomné chvíli. Růže jsou k tomu ideálním partnerem. V osmdesátých letech dělal z růží objekty, jednu pokusně zasadil do olomoucké dlažby. Spolupracuje i s dalšími rostlinami, případně se sám sází jako strom nebo pracuje se sobě vlastním porostem. Zasáhla mě jeho performance během uničovského fotofestivalu, při níž si nechal nabarvit šedé vlasy na hnědo a stal se tak téměř identickou kopií sebe samého o tři desetiletí mladšího. Na narozeninových fotografiích s darovaným pugétem se dokáže tvářit jako řezaná květina, která zodpovědně přidává slavnostnost slavnostním okamžikům vlastního životního jubilea.

Jan Krtička vytváří hlasové architektury napnuté mezi repráky. Jeho multikanálová zvuková instalace je tentokrát spouštěna pohybem návštěvníků, kteří mohou svými těly rozprostřít větu z Gertrudiny básně Sacred Emily do efemérního chrámu přítomnosti, v jehož nikách tiše voní Vladimírovy růže.

„Je to trochu rekonstrukce hipísácké utopie a trochu dekonstrukce skalní moderny.“** Opakující se slova znějí Brnějinak než opakující se slova kdekoli jinde. Zvláště pokud označují přírodniny.

*Jindřich Chlupecký, „O Gertrudě Steinové“, in: Gertruda Steinová, Vlastní životopis Alice B. Toklasové, Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců 1968, s. 216.

** Vladimír Havlík na fb chatu.

 

Kurátorka: Lenka Vítková

 

 
Petr Šprincl, Marie Hájková
Genesis
 
7. 12. 2017 - 5. 1. 2018
vernisáž: 7. 12., 18:00

Petr Šprincl a Marie Hájková navázali autorskou spolupráci už během studií v Ateliéru intermédií u Václava Stratila na brněnské FaVU a v současnosti jsou velmi výraznou tvůrčí dvojicí se zcela charakteristickým rukopisem. Pro jejich tvorbu je typická zneklidňující poetika, čerpající z temných stránek skutečnosti i z práce s osmimilimetrovým filmovým materiálem či VHS technikou, kdy jsou typické vlastnosti daného záznamového materiálu a zejména obrazové chyby obvykle vzniklé jeho opotřebením či narušením struktury zpředmětňovány, estetizovány až fetišizovány. Audiovizuální polohu tvorby zpravidla dotváří bohatá ikonografie přesahující médium pohyblivého obrazu, která získává prostor k prezentaci v rámci galerijních instalací nebo v módních kolekcích tvůrčí platformy Flash & Brain.

Práce Šprincla a Hájkové balancují na pomezí fikce, dokumentu a experimentu, přičemž jejich společným rysem je zkoumání různých společenských podob zla, skrývaného nezřídka pod tenkou slupkou každodenní reality. To platí o snímku Čapatý Ján, za nějž v roce 2013 získali hlavní ocenění v soutěži PAFu Jiné vize, dokumentární grotesce o vykradači hrobů Ondřeji Jajcajovi Vajcaj, apokalyptickém medajlonku hokejisty Gretzkyho 99 či americké temné postmoderní detektivce se záběry Ku-klux-klanu Blue Box. Dvojnásob pak o průběžně vznikajících epizodách volného seriálu o Moravě Morava, krásná zem, kde více než v ostatních pracích do popředí vystupuje národopisný element prostoupený archetypální symbolikou a, v tomto případě, temnou stranou jihomoravského folkloru.

Jižní Moravu tematizuje taktéž instalace objektu ve Vitríně Denisce Genesis – geneze zrození nového kroje, nového nacionalismu, který dovede ke zkáze celou Moravu, tedy svět. Nový kroj odkazující na připravovaný třetí díl nekonečné série Morava, krásná zem III: Genesis je vystaven jako prodejní objekt ve vitríně alias nacionalismus ve slevě.

Slovy Zdeňka Škromacha: „Zapalte ohně, naše vínečko a škvarky si vzít nedáme!“

Petr Šprincl, Jiří Neděla, Marie Meixnerová

 

Žaneta Reková
BOMBIČKA
Výstava: 13. 11. - 4. 12. 2017
Vernisáž a prezentace: 13. 11. 2017, v 18:00

Kurátorka: Markéta Polášková
Vtrína Deniska, Denisova 5, Olomouc
www.vitrinadeniska.cz

Výstava s názvem BOMBIČKA se zabývá otázkou Co je to obraz? a hledá jeho hranice. Od dvourozměrného vyjádření (v malířství) až k číselné (počítačové) formě.

Změnu významu obrazu v malířství zřejmě v nejexplozivnější formě inicioval pop-art. Pop-artový výbuch ,,zlidověnění“ a zpřístupnění ,,vysokého umění“ davu rozpohyboval obousměrný proud, který změnil souvztažnost umění a komerce. Postupným vývojem se plošný reklamní materiál stává rovnocenným výtvarným prostředkem a vyjadřovací formou. Výtvarné zásahy totiž autor nemusí vždy výslovně vyjádřit. Žaneta Reková v procesu tvorby hledá implozivní rozkoše v hledání způsobů komunikace autora.

Nenápadné mihotání tvaru, lehká nepřesnost a nedokonalost křivky způsobuje lidský náboj. Autorčiny tisky - malby - kresby - grafiky vytvořené za pomocí primitivní mobilní aplikace pracují s referenčními body současných trendů. Tvar, který se jeví jako technicky dokonalý, zpochybňuje drobnými nedokonalostmi kresby.

Žaneta Reková (*1995) je studentkou pražské UMPRUM, kde aktuálně působí v ateliéru Jiřího Černického a Michala Novotného. V centru jejího zájmu stojí malba, jejíž transformaci do jiných forem sleduje, a v návaznosti na to hledá potenciální hranice, kterých může tato proměna dosáhnout. O její přítomnosti uvažuje jako o neustále se měnícím, nicméně styčném prvku v její tvorbě. Žaneta inklinuje k experimentu ztvárnění možností pojmů malby.

 

 
Martin Fišr
Střed
výstava: 7. 11. – 2. 12. 2017
 
vernisáž
7. 11. 2017
17:30
Galerie konText, TIC
Radnická 4, Brno<>

kurátorka: Nina Michlovská
 

Martin Fišr. Insitní umělec a umělec hobbista. Kurátor, který byl kurátorem v době, kdy se ještě lidem, co připravují výstavy, neříkalo kurátor. Znalec moderního a současného umění. Nenápadný dělník a spolutvůrce uměleckého provozu. Zdrcující kritik. Správce depozitáře, který by nejradši přemaloval Rembrandta černým čtvercem. Vysokoškolský pedagog a věčný student. Fatální váhavec, pro kterého se (ne)možnost rozhodnutí stala nosným tématem. Vizuální nenasyta a znalec bizarní estetiky. Ve své výtvarné tvorbě často využívá obrazový materiál, který považujeme za nepotřebný brak. Pracuje s jeho nezaměnitelnou vizualitou, kterou chápe jako specifický odraz doby. Zajímá ho, jak koresponduje s obrazem, který si o určité době utváříme. Ať již jsme ji prožili na vlastní kůži nebo jen zprostředkovaně. Zažívá zvláštní druh souznění se starými reprodukcemi na schodištích bytovek, ať už jde o pohled na alpy v ranním sluníčku nebo Špálu v nejskvělejších barvách. Sběratel pohlednic z doby předcházející jeho dětství. Rád se jimi obklopuje. Doslova. Dlouho vybírá. Třídí. Pro své koláže citlivě volí dvojice pohlednic, z nichž jen ta jedna dokáže dopovědět příběh té druhé. S ironií sobě vlastní vypráví mikropříběhy na pomezí klukovského snu, zprostředkovaného zážitku a noční můry ze školy v přírodě. Vytváří radostné domácí instalace. Obdivovatel německých reklamních kalendářů a magazínů z časů, kdy devadesátá léta byla na vrcholu. Vymaskované reprodukce překrývá barvou. V maximální možné míře. Pak vede chirurgicky přesný řez, který odhaluje jen pramálo, protože jen pramálo za to stojí.

Nina Michlovská